Chemické složení
[C] Uhlík
Uhlík je nejdůležitější legovací prvek oceli s největším vlivem na její vlastnosti. Přidáním dalších legovacích prvků pro získání určitých vlastností vzniká legovaná ocel. S přibývajícím obsahem C se zvyšuje pevnost a kalitelnost oceli, přičemž její tažnost, kujnost, svařitelnost a zpracovatelnost se zmenšují.
[Cr] Chrom
Chrom zlepšuje kalitelnost a tím pádem i zušlechtitelnost oceli. Vrubová houževnatost
a tažnost se přítomností chromu zmenšují. Také svařitelnost u čisté chromové oceli klesá se stoupajícím obsahem chromu. Pevnost v tahu se díky chromu zvyšuje.
Pro zvýšení odolnosti proti korozi je zapotřebí minimální obsah chromu ca. 13%.
[Ni] Nikl
Při obsahu vyšším než 7% propůjčuje Ni-ocelím s vysokým obsahem Cr
a chemickou odolností austenitickou strukturu hluboko pod laboratorní teplotou. Navíc Ni dodává austenitickým CrNi-ocelím odolnost proti vlivu redukujících chemikálií. CrNi-oceli nelze prakticky zmagnetizovat, vyznačují se nízkou tepelnou a elektrickou voditelností.
[Mn] Mangan
Mn zvyšuje u ocelí hodnoty pevnosti a odolnosti na otěr.
[SI] Křemík a [Al] Hliník
Si a Al jsou tvůrci feritu, zvyšují zvláště u feritických ocelí (chromové oceli
s relativně nízkým obsahem C) žáruodolnost.
[S] Síra
I když je síra v oceli více méně škodlivá, přidává se do automatových ocelí úmyslně až 0,4% S. Díky mazacím účinkům na ostří nástroje a tím i zmenšenému tření mezi obráběným předmětem a nástrojem lze dosáhnout vyšší životnosti nástrojů. Kromě toho se vyskytují u automatovýh ocelí při třískovém obrábění krátké třísky.
[Mo] Molybden
Molybden zvyšuje spolu s jinými prvky kalitelnost oceli. Kromě toho molybden snižuje
u CrNi-ocelí popouštěcí křehkost a zlepšuje její svařitelnost. Molybden patří k těm prvkům, které zvyšují koroziodolnost, a proto se používá u vysoce legovaných Cr-ocelí
a často u austenitických CrNi-ocelí.
[Ti] Titan a [Nb] Niob
Ti působí silně dezoxidačně a denitračně, váže síru a je karbidotvorný. Dále se používá jako tzv. tvůrce karbidu při výrobě korozivzdorné oceli. Ti slouží ke stabilizaci proti mezikrystalické korozi.
[N] Dusík
Dusík může fungovat jako škodlivý i jako legující prvek. Jako legující prvek stabilizuje dusík zvláště austenitickou strukturu a zvyšuje v austenitických ocelích pevnost, mez průtažnosti a mechanické vlastnosti za tepla. Pomocí dusíku lze nitrací dosáhnout vysoké povrchové, vrypové tvrdosti.
[Ca] Vápník
Vápník zvyšuje mechanickou zpracovatelnost (přilegován již v malém množství
a za jistých technických podmínek), aniž by negativně ovlivnil její obecné užitkové vlastnosti.
[Cu] Měď
Měď zvyšuje již při relativně nízkých koncentracích (1,5 %) odolnost proti redukujícím kyselinám (např. kyselině sírové).
[Mn] Mangan
Mangan zvyšuje u ocelí hodnoty pevnosti a odolnosti na otěr.
Uhlík je nejdůležitější legovací prvek oceli s největším vlivem na její vlastnosti. Přidáním dalších legovacích prvků pro získání určitých vlastností vzniká legovaná ocel. S přibývajícím obsahem C se zvyšuje pevnost a kalitelnost oceli, přičemž její tažnost, kujnost, svařitelnost a zpracovatelnost se zmenšují.
[Cr] Chrom
Chrom zlepšuje kalitelnost a tím pádem i zušlechtitelnost oceli. Vrubová houževnatost
a tažnost se přítomností chromu zmenšují. Také svařitelnost u čisté chromové oceli klesá se stoupajícím obsahem chromu. Pevnost v tahu se díky chromu zvyšuje.
Pro zvýšení odolnosti proti korozi je zapotřebí minimální obsah chromu ca. 13%.
[Ni] Nikl
Při obsahu vyšším než 7% propůjčuje Ni-ocelím s vysokým obsahem Cr
a chemickou odolností austenitickou strukturu hluboko pod laboratorní teplotou. Navíc Ni dodává austenitickým CrNi-ocelím odolnost proti vlivu redukujících chemikálií. CrNi-oceli nelze prakticky zmagnetizovat, vyznačují se nízkou tepelnou a elektrickou voditelností.
[Mn] Mangan
Mn zvyšuje u ocelí hodnoty pevnosti a odolnosti na otěr.
[SI] Křemík a [Al] Hliník
Si a Al jsou tvůrci feritu, zvyšují zvláště u feritických ocelí (chromové oceli
s relativně nízkým obsahem C) žáruodolnost.
[S] Síra
I když je síra v oceli více méně škodlivá, přidává se do automatových ocelí úmyslně až 0,4% S. Díky mazacím účinkům na ostří nástroje a tím i zmenšenému tření mezi obráběným předmětem a nástrojem lze dosáhnout vyšší životnosti nástrojů. Kromě toho se vyskytují u automatovýh ocelí při třískovém obrábění krátké třísky.
[Mo] Molybden
Molybden zvyšuje spolu s jinými prvky kalitelnost oceli. Kromě toho molybden snižuje
u CrNi-ocelí popouštěcí křehkost a zlepšuje její svařitelnost. Molybden patří k těm prvkům, které zvyšují koroziodolnost, a proto se používá u vysoce legovaných Cr-ocelí
a často u austenitických CrNi-ocelí.
[Ti] Titan a [Nb] Niob
Ti působí silně dezoxidačně a denitračně, váže síru a je karbidotvorný. Dále se používá jako tzv. tvůrce karbidu při výrobě korozivzdorné oceli. Ti slouží ke stabilizaci proti mezikrystalické korozi.
[N] Dusík
Dusík může fungovat jako škodlivý i jako legující prvek. Jako legující prvek stabilizuje dusík zvláště austenitickou strukturu a zvyšuje v austenitických ocelích pevnost, mez průtažnosti a mechanické vlastnosti za tepla. Pomocí dusíku lze nitrací dosáhnout vysoké povrchové, vrypové tvrdosti.
[Ca] Vápník
Vápník zvyšuje mechanickou zpracovatelnost (přilegován již v malém množství
a za jistých technických podmínek), aniž by negativně ovlivnil její obecné užitkové vlastnosti.
[Cu] Měď
Měď zvyšuje již při relativně nízkých koncentracích (1,5 %) odolnost proti redukujícím kyselinám (např. kyselině sírové).
[Mn] Mangan
Mangan zvyšuje u ocelí hodnoty pevnosti a odolnosti na otěr.

